Liborovi byly dva roky, když mu střeva začala vypovídat službu. Příčinu toho dodnes nikdo nezná. Liborovo tělo přestalo tolerovat stravu, neustále zvracel, někdy i stolici. Po marných pokusech o léčbu musel trávit život na jednom místě, doma, ve svém pokoji, napojený na pumpu s parenterální výživou, která mu dvacet hodin denně čerpala do těla látky nutné k přežití. Nemohl se hýbat, chodit do školy, jeho rodiče ho museli mít neustále pod dohledem. Libor vyrůstal a neměl možnost jít si hrát ven s kamarády, chodit do školky nebo dokonce zlobit.

Život mu změnila až mobilní parenterální pumpa, kterou může od loňského jara nosit na zádech a konečně mít dětství jako normální kluk. S rodinou mohli poprvé vyrazit na dovolenou, může chodit s kamarády ven, na prolézačky, hrát si s bratrem nebo si třeba namočit ruce do vody. A může začít mít první klukovské sny, třeba šlapací auto.