Třeba postavit druhého na nohy, když už sám nemá sílu. Poté, co jednasedmdesátiletý Jiří uklouzl na čerstvě vytřených schodech a rozbil si hlavu, skončil s krvácením do mozku v umělém spánku. Tři měsíce nikdo nevěděl, zda vůbec přežije. Když se probudil, byl ochrnutý na levou polovinu těla. Nebýt manželky Věry, na nohy už se nejspíš nepostaví.

Jiří celý život sportoval. Jako cyklista reprezentoval Českou republiku, pracoval jako lyžařský instruktor a až do důchodu se věnoval vysokohorské turistice. Celoživotní fyzický nápor odnesly jen jeho kyčle, ale po operaci, kdy dostal implantát, zvládnul opět nasadit pohorky a vyrazit do kopců. Po nehodě na schodech mu ale lékaři nedávali žádnou šanci na úplné uzdravení. 

Jenže lékaři nepočítali s tím, co dokáže láska a pevná vůle. Jiří skončil v domově seniorů v Jablonci nad Nisou, zhubnul, ztratil chuť k jídlu i motivaci. Manželka ho ale vytrvale navštěvovala, každý den ho brala na procházky a „ne“ pro ni nebyla odpověď. Nakonec Jiřího rozpohybovala, dnes ujde bez problémů i dvacet kilometrů. Milované cyklistiky se musel vzdát, tak mu manželka pořídila koloběžku. A chuť k jídlu? Svíčková s pěti zmizí bez mrknutí oka.