Světový den ledvin 2018 upozorňuje na typicky ženská rizika ledvinového onemocnění. Specifikem závislým na pohlaví jsou především záněty močového měchýře, tzv. cystitidy, kterými ženy trpí mnohem častěji než muži. V roce 2016 například onemocnělo cystitidami podle údajů VZP takřka 400 tisíc pacientů, z toho 26 % mužů a téměř 74 % žen. Opakované cystitidy přitom mohou vést až k chronickému zánětu ledvin. V 10–15 % případů jsou tyto záněty dokonce zodpovědné za trvalé selhání ledvin a vedou k následné dialýze nebo transplantaci.

Nejvyšší výskyt uroinfekcí je u žen v reprodukčním věku a u gravidních

V roce 2016 onemocnělo akutní nebo nespecifikovanou cystitidou dohromady 99.520 mužů a 285.216 žen z řad klientů VZP. Z celkového počtu 384.736 takto nemocných lidí připadá 25,86 % na muže a 74,14 % na ženy. Nejčastějšími původci těchto infekcí jsou přitom baktérie, z toho až v 75 % Escherichia coli vyskytující se běžně ve střevní mikrofloře. Onemocnění sužuje muže i ženy všech věkových kategorií. Ženy gravidní však v tomto ohledu vyžadují zvláštní pozornost. „U těhotných žen jsou uroinfekce nejčastějším zánětem. Oproti zbylé populaci žen se u nich vyskytují dvakrát častěji. Pokud je gravidní žena pacientkou naší nefrologické poradny, vyšetřujeme jí preventivně třikrát častěji než obvykle. Kromě cystitidy bývají ženy v těhotenství postihovány také asymptomatickou bakterií, která bývá jednou z příčin předčasného porodu, nižší porodní hmotnosti, anémie nebo hypertenze matky,“ ilustruje problematiku vedoucí lékařka Dialyzačního střediska Homolka B. Braun Avitum MUDr. Ivana Jordanov Bílková. Navíc je předepsání antibiotik těhotné ženě poměrně problematické, obzvláště v prvním trimestru. „Nedostatečně informované o vlivu antibiotik bývají mnohdy i kojící ženy. Za určitých okolností může být použití antibiotik proti zánětům močových cest dokonce velmi žádoucí, ale pacientky nemají často dostatek informací. Zbytečně tak léčbu nezahájí nebo raději přestanou kojit. Dá se to přitom řešit,“ dodává MUDr. Jordanov Bílková.

Miminko lze donosit i s transplantovanou ledvinou

Jana Bosáková je šťastnou matkou dnes již šestadvacetiletého syna – architekta, který je pro ni zázrakem již od jeho početí, nejistého těhotenství a velmi komplikovaného porodu. „Byla jsem tehdy 4 roky vdaná a 5 let po první transplantaci ledviny, která fungovala dobře. Cítila jsem se zdravá. Po dítěti jsem toužila ze všeho nejvíc. Přirozeně jsem otěhotněla a moc jsem se na své děťátko těšila,“ vzpomíná Jana. Bylo to v roce 1990 a kolem těhotenství transplantované pacientky byla ještě řada kardinálně důležitých otázek nezodpovězených. „Když jsem na kontrole v nefrologické ambulanci řekla, že jsem těhotná, způsobila jsem velký rozruch. Lékaři se začali

mezi sebou dohadovat, jaké účinky mohou mít na můj plod imunosupresiva, která jsem po transplantaci musela brát. Ta potlačovala můj přirozený imunitní systém. Oslovili tedy jednoho profesora biologie z genetického oddělení v Motole. A ten došel k závěru, že když užívám tyto léky, je to podobné, jako bych podstupovala chemoterapii. Že to dítě bude pravděpodobně postižené, že je to padesát na padesát. Maminka se mnou byla v genetické poradně. Obě jsme seděly se svěšenou hlavou a mlčely jsme,“ vzpomíná Jana na špatné zprávy, které ji zastihly hned na začátku těhotenství. Následovala řada podrobných vyšetření, která však ukazovala na velice dobrý vývoj plodu, a tak se to Jana rozhodla risknout. „V Motole měli už tenkrát lepší ultrazvuk, a tak jsem chodila na častá vyšetření. Děťátku tam kontrolovali ledviny, srdce, plíce a stavbu těla, zda nehrozí rozštěp páteře nebo úst. Vývoj odpovídal obvyklé časové ose a vše bylo v pořádku. Těhotenství pro mě bylo krásné – byla bych těhotná pořád,“ říká. Chlapeček se pak narodil zdravý. Porodník se ale ve změněných fyziologických poměrech maminky nezorientoval dobře a ona pak u porodu mimo jiné ztratila mnoho krve. Na pár dní byli s miminkem odloučeni, ale pak nastala velká radost. „Syn mě držel celá ta léta nad vodou, když pak zase přišly těžké časy,“ dodává. Darovaná ledvina po 11 letech dosloužila a další štěp pak vydržel mnohem kratší dobu. Jana se musela znovu dialyzovat. Manželé se rozvedli a syn zůstal s ní. Babička pomáhala, ale Jana v této době potřebovala o to více vlastní stabilní příjem. „Invalidní důchod byl velmi nízký a bylo téměř nemožné si s tím někde přivydělat. S invalidním důchodem se na vás tehdy pohlíželo tak, jakože to asi nebudete mít ani v hlavě v pořádku. A tak jsem si při svém zdravotním omezení sháněla práci na celý úvazek. U českých zaměstnavatelů to bylo těžké, ale jeden německý mi dal šanci a přijal mě jako účetní,“ říká. Když se Jana ohlíží zpět, je navzdory všem trampotám životu vděčná. „Stálo to za to, to mé dnes dospělé miminko,“ směje se. 

Chronické onemocnění ledvin je 8. nejčastější příčinou úmrtí u žen

Světový den ledvin 2018 se zároveň solidarizuje se ženami ze zemí, kde je jim zdravotní péče oproti mužům fakticky hůře dostupná, a to jak v oblastech nefrologické péče, tak i v transplantační praxi. Chronické onemocnění ledvin postihuje na celém světě přibližně 195 milionů žen. V důsledku této nemoci umírá každoročně téměř 600 000 žen. Chronické onemocnění ledvin je tak celosvětově 8. nejčastější příčnou úmrtí u žen. Může se však rozvinout i u mužů, u kterých je předpoklad 12 %, oproti ženám, kde je 14 %. Dialýzou nebo transplantací je však léčeno méně žen než mužů. Světový den ledvin akcentuje každoročně minimálně jeden z aspektů, který se na rozvoji chronického ledvinového onemocnění podílí. Ve většině zemí se choroba týká více než desetiny populace. Rizikovou skupinou jsou například kuřáci nebo lidé obézní. U pacientů s diabetem a kardiovaskulárními chorobami se chronické onemocnění ledvin vyskytuje v 50 % a více případech. Také platí, že výskyt onemocnění se zvyšuje s přibývajícím věkem. U osob starších 60 let je podíl nemocných již 20 % a v 70 letech a více pak 35 %. Nicméně většina nemocných zjistí, že má vážně poškozené ledviny často velmi pozdě, nezřídka při jejich terminálním selhání. Nemocné ledviny totiž nevarují většinou předem bolestí. O to více je zde důležité všeobecné povědomí o problematice.