Cévky Actreen® očima pacientů

Od roku 2012 jsem po úrazu ochrnutá od pasu dolů. A od té doby žiju svůj druhý život. Do mého prvního života patří manžel, tři synové, práce v auditu a mnoho přátel. Součástí mého druhého života je kromě předchozího ještě handbike – kolo, na kterém se leží a šlape rukama.  

Letošní závodní sezonu jsem zahájila druhým místem na závodě v Abú Dhabí a ukončila vítězstvím na European Cupu v Praze na konci září. Mezitím jsem ještě absolvovala dvanáct dalších soutěží. Největší radost mám ze čtvrtého místa v závodě světového poháru v Itálii, které mi přineslo nominaci na mistrovství světa v USA. V Jižní Karolíně jsem v silně obsazeném klání skončila na šestém místě.

Cestování není pro napůl nepohyblivého vozíčkáře vždy příjemné. Po dlouhé cestě autem často trvá pár hodin, než se mi podaří přesvědčit tělo, že už nemusí kopírovat sedadlo. Další problém, který s sebou cestování přináší, je hledání čistých a bezbariérových toalet. Jediné, které se nebojím použít, jsou na německých dálnicích. Protože se cévkuji, vozím s sebou dostatečnou zásobu cévek se sběrným sáčkem. Nemusím hledat parkoviště podle symbolu vozíčkáře. Jen zaparkujeme na odlehlém místě, a já doufám, že stejný nápad nedostane řidič autobusu s výpravou školních dětí. Přeci jen mám ráda při cévkování soukromí. Pravidelné zácpy u Mnichova mě naučily, že vycévkovat se lze i za jízdy. Ale tuto krkolomnou (tedy spíš noholomnou) akci volím jen v případech nejvyšší nutnosti.

Všeobecně je vynález cévky se sáčkem klíčem k cestování. Všechny kempy totiž nejsou bezbariérové ani v sociálním Německu. Se svým vozíkem se sice vecpu i do dveří šedesátek, ale už je za sebou nezavřu. Přeskok na toaletu je trochu akrobatický kousek, návrat lehce problémový… ale když musíš, tak musíš. Ani ubytování v hotelu nemusí situaci vyřešit. Například v pětihvězdičkovém hotelu v Abú Dhabí bylo na WC hodně místa, všude sklo a nejdražší keramika, ale madlo u toalety neudrželo ani mých 56 kg. Ještě hůř dopadla moje soupeřka z Anglie, která cestuje sama. Musela čekat ve vaně, než někdo zaslechl její volání o pomoc. To byl taky nápad, jít se koupat bez mobilu…
Ani cestování letadlem není z pohledu vozíčkáře zcela bezproblémové. Rozměry WC jsou tak miniaturní, že je rozumnější použít minicévku na sedadle. Stejně by mě musel někdo na WC odnést, protože úzkou uličkou vozík neprojede. Na svůj let do USA jsem se proto vybavila permanentním katetrem. Nemusela jsem řešit, zda si můžu dovolit pít (vodu pochopitelně, alkohol dehydratuje a se sportem se špatně snáší). Tohle řešení si pochvaloval také manžel. Byl rád, že nemusel odnášet odpad.

Cestování se asi nevyhnu ani příští rok, neboť budu muset dokončit, co jsem začala - obhájit nebo vylepšit svou pozici šesté nejlepší handbikerky na světě, což nebude lehké. Závodím nejen se soupeřkami, ale také s neúprosně běžícím časem, který mi chvílemi naznačuje, že místo stovek hodin strávených na kole bych se měla věnovat údržbě svého stárnoucího těla. Zatím se mi to daří ignorovat

Dobu naplnění močového měchýře ovlivňují děje hormonální, nachlazení, stres. Také tĕžko ovlivnitelná doba startu závodu nebo důležité pracovní schůzky. Je dobré se pojistit, přiznat inkontinenci a používat inkontineční vložku (týká se to žen).

Plavání

Protože si nedovedu život bez sportu představit, začala jsem sportovat krátce po úraze, který mě posadil do vozíku. Do bazénu jsem se dostala už v rehabilitačním ústavu. Plavání je úžasná věc, která narovná tělo věčně zalomené ve vozíku a zregeneruje svaly. Plavání jenom rukama je náročná zábava, nejvíce odpočinkový styl je znak, přesto pokrčené nohy slušně brzdí. Do bazénu jdu pochopitelně vycévkovaná a i po skončení plavání hledám rychle WC, tělo během plavání vodou nasákne.

Handbike

Handbike je fyzicky ještě náročnější disciplína. Bonusem jízdy na ručním kole je rychlost pohybu, kterou jiným způsobem člověk na vozíku vlastní silou (bez motoru) nedosáhne. Po určitém tréninku jezdí handbiker na mírně zvlněném terénu klidně průměrnou rychlostí 35 km/h. To už s sebou může vzít i své kamarády cyklisty. 

Pokud chcete jezdit na delší projížďky, je dobré s sebou přibalit pár cévek se sběrným sáčkem. Nemusím ze sebe sundávat všechno oblečení, lze se vycévkovat přímo na handbiku, pokud s ním poodjedete do křoví nebo na odlehlý kout parkoviště. Roztomilá situace nastane, pokud narazíte na zvědavého psa nebo dítě. Ale to nebývá často.

Človĕk, který se už nĕjaký čas cévkuje, se do určité míry naučí odhadnout, jak dlouho tekutina probíhá vylučovací soustavou. Například dopoledne to trvá mnohem kratší dobu. Na kole je dobré dodržovat pitný režim. Tím myslím pitný režim z lékařského pohledu. Kolik máte vypít záleží na vaší váze. Mě stačí i v hodně horkých dnech dva litry vody (při sezení v kanceláři o půl litru méně).
Jsem obklopena sportovci a kdo to myslí se sportem vážně, nepije nebo pije hodně pod českým průměrem. Kluci handbikeři se na mĕ divnĕ dívali, když jsem si v poledne, tři hodiny před závodem, dala nealkoholické pivo. A mĕli pravdu. Pivo ani limonády s bublinkami nejdou se závoděním dohromady.
Jak pít dostatečně, sportovat a přitom se cévkovat jen pĕtkrát dennĕ, to vám ovšem poradit nedokážu.

David Drahonínský se do povědomí veřejnosti dostal svým neobvyklým příběhem a jako úspěšný český reprezentant v lukostřelbě. Kvůli náměsíčnosti v roce 1999 vypadnul ze třetího patra domu, zlomil si páteř a způsobil rozsáhlá vnitřní zranění. I přes minimální šance na přežití zůstal mezi živými, ale bohužel poškození míchy bylo natolik rozsáhlé, že se stal kvadruplegikem.

David má ale silnou vůli, a tak se brzy psychicky vzchopil a dostavil zpět do školy. Pět let navštěvoval Obchodní akademii v Janských Lázních, kde si dokončil středoškolské vzdělání. V Janských Lázních se shodou okolností také dostal k lukostřelbě, které zcela propadl, a od té doby se jí věnuje na vrcholové úrovni. Po úspěšném zakončení studia na obchodní akademii nastoupil v roce 2005 na Metropolitní univerzitu Praha. Po celou dobu studia tvrdě trénoval, účastnil se lukostřeleckých soutěží v České republice i v zahraničí. Za posledních pět let si přivezl několik medailí z mistrovství světa a mistrovství Evropy a především zlatou medaili z paralympiády v Pekingu. K té se mu letos podařilo přidat ještě stříbrnou z paralympiády v Londýně a doufá, že za čtyři roky v Brazílii získá zase metu nejvyšší. 

V čem shledáváte hlavní výhody pomůcky se sběrným sáčkem?

Cévkuji se téměř pět let pomocí setu se sběrným sáčkem. Moč tak odtéká přímo do sáčku a já už nemusím manipulovat s další nádobou, do které bych moč chytal. Pro člověka, který má částečně postižené ruce, je to velká výhoda, jelikož nemusíte jednou rukou zavádět cévku do penisu a v druhé držet nádobu, do které by odtékala katetrizovaná moč. To je opravdu velice náročný postup. Mnohokrát se mi při tomto způsobu cévkování stalo, že mi třeba nádoba upadla a obsah se vylil na zem nebo do postele. Při použití cévky se sběrným sáčkem člověk následně jednoduše utrhne jeden z horních rohů sáčku a celý obsah vyprázdní do záchodu anebo celý pytlík vhodí do koše. Je to prostě jednoduché a chytré zároveň. Máme-li nějaké postižení, je to jedna věc, ale proč bychom se neměli obklopit věcmi, které nám život zpříjemní...

Oceňujete z uživatelského hlediska tvarovou paměť katetrů?

Tvarová paměť je výhodou – katetr se dá ohnout, když si ho třeba dáte do batohu.

Kolik katetrů měsíčně spotřebujete?

Denně spotřebuji šest kusů, takže za měsíc 180. Každopádně musím říci, že pět až šest kusů spotřebuji, když si hlídám pitný režim. Kdybych chtěl jít jednou týdně na dvě piva s přáteli, množství cévek by se navýšilo. Nebo když člověk marodí a musí pít větší množství tekutin, spotřeba cévek se může i zdvojnásobit. Musím podotknout, že v tomto případě je limit nastavený pojišťovnou naprosto
nevyhovující.

Jmenuji se Jana, od roku 2008 se léčím v MS centru v Hradci Králové s roztroušenou sklerózou. Do tamního stacionáře docházím každé 4 týdny na infuze, které mi zastavily postup nemoci a opět mě postavily na nohy.

V té době jsem již měla problémy s močením, které spočívaly v častém naléhavém nutkání a při jeho neuspokojení v inkontinenci. Když jsem začala svoje problémy řešit na urologii u MUDr. Pavla Navrátila, tak mi byl zprvu navržen botox. Jenže než jsem tuhle terapii zahájila, tak se vše změnilo. Pocit potřeby močení byl naprosto permanentní. Byla to velmi nepříjemná situace, která mě nutila k tomu, abych neměla mokré oblečení, dřepnout si na parkovišti mezi auta, skrýt se v parku za keři apod. První vycévkování na neurologické klinice pro mě znamenalo ohromnou úlevu. V nejbližším možném termínu mě za hospitalizace naučily sestřičky samocévkování. Od té doby se pravidelně cévkuji ráno a večer a během dne dle potřeby.

Můj přítel Vašek trpí stejnou nemocí jako já. S cévkováním začal dříve z důvodu nedostatečného vymočení. V současné době musí používat cévku při každém močení, protože bez cévky není schopen se vyprázdnit. Ani jeden z nás nepovažuje samocévkování za nějaký handicap, je to pro nás jediná možná cesta, jak si zlepšit kvalitu života. Díky tomu jsme mohli jít společně na úžasný ples ve stylu 30. a 40. let – 2. sportovně benefiční ples.

Oba používáme cévky na jednorázové použití, které nám předepisuje pan doktor Navrátil. Po schválení poukazu zdravotní pojišťovnou si je vyzvedáváme ve zdravotnické prodejně Zelená Hvězda.

Všem potenciálním pacientům, kteří mají obavu z samocévkování tímto vzkazuji, že se nemusejí ničeho obávat. Při dodržení hygienických postupů nehrozí žádné riziko infekce a hlavně se jim vrátí sebeúcta, kterou inkontinence značně podtrhne.

O mužských katetrech se sběrným sáčkem napsal Petr Vacula, návštěvník benefiční konference „Pomocné prostředky usnadňující život spinálních pacientů" (11. 4. 2014, Brno).

Vyzkoušel jsem mnoho konkurenčních produktů, které jsou dostupné na trhu, a žádný z nich mi nevyhovuje. Pracuji v soukromé firmě a toalety jsou zde poměrně daleko. Též jezdím často autem. Představa ,žonglování‘ s bažantem na moč je pro zdravé lidi komická, ale pro postižené je to bohužel nepříjemná realita. Při použití mnoha výrobků je třeba přidávat tekutiny pro zvlhčení a následně vyčkat. Některé mají ostré aluminiové obaly, ve kterých je vlhčící tekutina, což je pro aktivního vozíčkáře noční můra. Musí se postarat nejen o tekutinu v urologické nádobě, kterou je nutné na klíně odvézt a vylít, ale také o tekutinu v obalu. Všechny tyto skutečnosti u cévky se sběrným sáčkem odpadají, a umožňují tak větší volnost pohybu v autě i na vozíku. Také odpadá nekonečné hledání toalet pro postižené.

Jmenuji se Bedřich a v době havarie na kole jsem aktivně závodil v cyklistice v kategorii veteránů. První půl rok po zranění před třemi roky jsem si závažnost poranění připouštěl  jen do určité míry. Domníval jsem se, že se na nohy postavím. Přesto mne veškeré potřeby paraplegika na Spinálním oddělení Motolské nemocnice a později v Kladrubech naučili tak, že jsem byl téměř soběstačný. To se týká i cévkování. 

Pro mne je záchrana používání mobilních cévek, ovšem základní informací při odchodu ze "Spinálky" bylo doporučení cévkovat se po dvou až třech hodinách. A k tomu by byl potřeba téměř dvojnásobný počet cévek, než které VZP ustanovila. Řeším to tedy dokoupením dalších kusů.

S používáním cévek jsem spokojen, i když bych raději jednoho dne zjistil, že se mohu bez nich obejít.